Izrael, Palestina a my: Díky za tu debatu
Článek Tomáše Petříčka, Lubomíra Zaorálka a Karla Schwarzenberga vyvolal v ČR vlnu schematické, někdy až barvotiskové kritiky. Nastala živá diskuze, kterou česká zahraniční politika velice potřebuje. Zblízka se na český vztah k Izraeli podívali ředitel ÚMV Ondřej Ditrych a výzkumný pracovník Jan Daniel.
Mnistři zahraničních věcí poukázali na problematickou povahu představ americké a izraelské vlády o řešení konfliktu mezi Izraelem a Palestinci. Konkrétně pak rozebrali politické a bezpečnostní dopady anexe části Západního břehu, které chce premiér Netanjahu předložit Knesetu, a zhodnotili další dopady případné anexe včetně zpochybnění základních principů fungování mezinárodní společnosti.
Podle kritiků je však cokoliv jiného než slepá podpora současné izraelské vlády považována za přinejmenším neloajální, v emotivnějších polohách dokonce za akt nepřátelství nebo dokonce zradu. A to i kdyby její kroky měly být v rozporu s úhelnými kameny naší zahraniční politiky jako je podpora mezinárodního práva, lidských práv a důstojnosti a mezinárodních institucí.
Nastalá veřejná diskuze o české zahraniční politice je, i přes některá extrémní vyjádření, mimořádně užitečná. Byla totiž narušena zdánlivá depolitizace našeho vztahu k Izraeli, kdy cokoliv jiného než nekritická podpora jeho vlády je stanoviskem, které je potřeba vytlačit za okraj slušné diskuse. Zároveň byl otevřen prostor pro širší promýšlení principů, na kterých se má naše zahraniční politika zakládat; a podmínek její předvídatelnosti, věrohodnosti a proto účinnosti.
Celý komentář si přečtěte zde.
Nahoru
Tomáš Profant
Vladislav Strnad