Ústav mezinárodních vztahů

Rozhovor vznikl pro zpravodajský portál iDNES.cz, původní vydání najdete zde.

Útoky se staly na šesti různých místech, útočníci byli dobře vyzbrojení. Co to znamená?
To znamená, že se na to museli připravovat dlouho. Je to rozsáhlá skupina zločinců a příprava musela zabrat týdny a spíše měsíce. Nejprve bylo vymývání hlav v mešitách a pak to pokračovalo. Samotná příprava a koordinace musela trvat měsíce.

Jak se mohlo stát, že tajným službám něco takového uniklo nebo to podcenily?
Já si nemyslím, že to podcenily. Nezapomeňme, že lidí severoafrického původu je ve Francii pět až šest milionů. Když z nich vyloučíte ženy, děti, starce, pořád vám zbývají statisíce lidí, které musíte sledovat. A to opravdu není jednoduché. Francouzským tajným službám se v předchozím období podařilo některé teroristické útoky zmařit, dokázaly se do jejich organizace včas infiltrovat. Toto je ale další strašná věc po útoku v redakci Charlie Hebdo, a ještě daleko, daleko horší.

Jaký mohl být motiv útočníků?
Já osobně si myslím, že je to pomsta za francouzské vojenské akce, které probíhají a probíhaly ve Středoafrické republice a v Mali. Vím, že džihádistickou skupinu účast francouzských vojáků iritovala dlouho, že byli znechuceni. My terorismus pořád spojujeme s Blízkým východem, ale pozor. Toto není angažovanost na Blízkém východě, ale v severní Africe.

Mluví se o osmi útočnících, kteří zemřeli na místě. Bude to nejspíš jen špička ledovce. Dá se odhadnout, kolik lidí do toho bylo zapojeno?
Na samotný útok se jich jistě připravovaly desítky. Pak se rozhodlo, kteří konkrétně nastoupí. Další desítky o tom musely něco vědět. Teď budou všichni francouzští tajní policisté na nohou a budou naléhat na své informátory, aby řekli, co o tom kdo věděl.

Ještě bych se vrátil k tomu selhání zpravodajských služeb. Nezapomeňme, že toto se říkalo i po 11. září. Potom se ukázalo, že americké tajné služby varovaly, ale tehdejší administrativa to nechtěla slyšet a podcenila to. Nevím, jaká je situace ve Francii. Může se stát, že se časem dozvíme, že tam bylo varování, a že to třeba podcenily politické špičky. To ale zatím jen spekuluji.

Může vyzbrojení útočníků naznačit, s kým byli spojeni?
Dnes je vše tak propojeno, že zbraně mohli dostat odkudkoli.

Myslíte si, že se podaří najít další útočníky či lidi, kteří s tím mají něco společného, a postavit je před soud?
Francouzští tajní policisté jsou velice akční, mají spoustu svých informátorů a myslím, že určitě vypátrají spoustu dalších lidí, kteří do toho byli zasvěceni.

Bude mít situace ve Francii důsledky pro celou Evropu, hlavně ve vztahu k imigrantům?
Tak to zcela určitě. Můžeme brát za zcela jisté, že teď se budeme více ptát, kdo všechno sem proniká. Třeba jeden, dva ze stovky mohou být radikalizovaní lidé, kteří sem mohou jít s tímto posláním, s tímto cílem.

Jako Evropané jsme si zvykli na život bez válek. Změní se to, jsme ohroženi?
Jak teď sleduji francouzské diskuze, tak toto je otázka nejdůležitější. Zrovna teď mluvil bývalý šéf jejich vojenského zastoupení při OSN. Ten říká ano, musíme to zpřísnit, ale nesmíme jít až do krajnosti, musíme zůstat sami sebou, nesmíme změnit naše demokratické zvyky a výdobytky. To je zatím nejzajímavější názor, který v hledání odpovědi na tuto otázku zazněl.

Bude tím nějak ohrožena bezpečnost v České republice, nebo se bát nemusíme?

Já bych neřekl, že se bát nemusíme. Nejsme na tom sice tak jako Francouzi, nejsme tolik angažováni, také to u nás není tak, že by každý čtrnáctý člověk byl z Blízkého východu nebo ze severní Afriky, ale přece jen je tu spousta utečenců a spousta těch, kteří přes Českou republiku chtěli proniknout do Německa nebo do vysněného Švédska, my je tady zadržujeme. A to víte, příklady táhnou. A ne ty dobré, spíše ty špatné.

Jan Eichler

Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc.  je výzkumným pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů a mezi jeho oblasti zájmu patří například terorismus, mezinárodní bezpečnost, či války v dnešním světě.