Ústav mezinárodních vztahů

Žijete v Německu. Promítla se extrémistická propaganda nebo dění kolem Islámského státu osobně i do vašeho života?
Na základní škole, kam chodí můj syn, se nedávno přihodila jedna věc. Asi týden po útocích v Paříži rozeslal otec jednoho ze synových spolužáků všem rodičům hromadný e-mail, že jeho desetiletý chlapec se stal obětí šikany ostatních dětí. Ty mu ubližovaly proto, že ho považovaly kvůli jeho syrskému původu za uprchlíka.

Takové chování přitom bylo nepřímo zasazeno do hlav školáků jejich rodiči a učiteli. Děti se totiž učí daleko více z nepřímých než z přímých podnětů. Nikdo jim nemusí kázat o nenávisti či strachu z uprchlíků. Vnímají atmosféru, ve které se pohybují a z té jsou schopni vycítit skutečné emoce, které jejich rodiče a učitelé v určitých situacích pociťují. Děti dokáží přečíst věci, které nahlas neříkáte, z vašeho vystupování, z řeči vašeho těla a výrazů obličeje. Ten syrský chlapec se stal obětí mentality, které se jeho spolužáci nepřímo naučili od svého okolí. 

Manipulační taktiky IS tedy padly v Evropě na úrodnou půdu?
IS nepotřebuje promyšlenou a sofistikovanou strategii k tomu, aby přilákal nové následovníky. Přitahuje především ponížené, diskriminované, deprimované muže a ženy a těch je, bohužel, v naší společnosti všude dost. Ten příběh jsem vám uvedl jako příklad toho, jak hladce a přirozeně mechanismy reprodukující nenávist a strach fungují. Pokud bude ten syrský chlapec šikanován i nadále, a pokud se – Bůh nedopusť – v budoucnosti zradikalizuje, řekněte mi, měli bychom zkoumat jeho kulturní a náboženské zázemí, abychom odhalili skutečné příčiny jeho radikalizace? Nebo bychom snad měli pátrat po technikách, jakými IS přitahuje mladé muslimy? To by podle mě byly pouze jakési zavádějící pseudootázky. 

Hlavní roli v radikalizaci hrají sociální vlivy?
Myslím si, že by se jejich dopad neměl podceňovat. Jeden z hlavních důvodů, proč IS mladé tolik fascinuje, je pocit ztráty jejich vlastní identity.  Přívrženci IS mnohokrát na vlastní kůži pocítili diskriminaci a sociální marginalizaci. Na tomto závěru se shodují autoři většiny soudobých studií.

Typický bojovník za IS je tedy podle vás frustrovaný mladý člověk toužící po společenském uznání?
Co se členů IS týče, měli bychom si něco vyjasnit. Lidé, kteří se k IS přidávají, jsou většinou muslimové z druhé, třetí generace migrantů. Narodili se a vyrostli na Západě, Korán ve valné většině ani nečetli. Jsou známy případy, kdy si jeden z přívrženců IS těsně před cestou do Sýrie koupil knihu „Islám pro začátečníky.“ Mnoho z nich má kriminální minulost, hrají hazardní hry, které islám striktně zakazuje. Skutečně si myslíte, že takoví lidé se přidávají k IS kvůli náboženství?

Náboženské otázky v tom nehrají žádnou roli?
Myslím si, že ne. Radikalizace by se primárně měla zkoumat ze sociologické a psychologické perspektivy. Není to doménou jen muslimů, podívejte se na další kultury a náboženství. Mladí židé, budhisté, křesťané, dokonce i ateisté se v minulých desetiletích radikalizovali. Jedná se o komplexní problematiku, která se nemůže redukovat čistě na otázku kultury, náboženství nebo ideologie. 

A co otázka místa původu a sklonů k násilí?
Před 30 lety Jonathan Fox dokázal, že muslimové z Blízkého východu nemají ani větší sklony k násilí, ani se jinak neliší od ostatních. Od té doby mnozí akademici ve svých studiích dokázali, že je to pouhý mýtus, považovat určitou kulturu, rasu, etnikum nebo náboženství za náchylnější k násilí než jiné. Je to právě naopak. Násilí má své vlastní politické, ekonomické a socio-psychologické rysy, které protínají různé náboženské a kulturní komunity. Ovšem, a to je velmi důležité si uvědomit, pokud se jednotlivec nebo skupina zradikalizuje, často začnou vytvářet své vlastní kulturní, náboženské nebo ideologické výstupy, kterými ospravedlňují svoje chování, cíle a kterými vysvětlují, proč mají nárok na moc.

Nejdříve radikalizace, teprve poté islamismus

Co to konkrétně znamená v případu radikalizace mladých muslimů?
Mladí teroristé se nejdříve zradikalizují, a až potom se uchýlí k nejdostupnějšímu kulturnímu či náboženskému zdroji, jen aby ospravedlnili svoji radikalizaci. Dalším problémem je, že islámské náboženské texty jsou natolik komplexní, že je možné je interpretovat mnoha různými způsoby. Způsob, jakým IS interpretuje islámské náboženské texty, postrádá jakoukoliv validitu. 

Obecněji, jak poznamená dění kolem IS a teroristické útoky vztahy mezi muslimy a nemuslimy v Evropě?
Všeobecně se předpokládá, že se vztahy zhorší a jednotlivci i celé muslimské komunity se více odcizí většinovému obyvatelstvu. Já si ale myslím, že to záleží na mnoha faktorech. Reakce, které jsem v poslední době ve společnosti zaznamenal, jsou převážně dvojího typu. Objevuje se klasická linie, plná planých slov a zbytečných analýz, která přisuzuje útokům kulturní či náboženský původ. Na straně druhé bylo naopak možné zaznamenat hlasité volání po navýšení preventivních intervencí, implementaci ještě přísnějších vyšetřování. Ty měly být primárně ať už explicitně nebo implicitně zamířeny proti jednotlivcům i celým muslimským komunitám, hlavně proti imigrantům a uprchlíkům.  Je to hrozná ironie osudu. 

Ironie? Proč?
Tak si to představte: velká a multikulturní společnost lidí, kteří byli kvůli téměř denním brutálním teroristickým útokům přinuceni opustit svou domovinu, rodinu, majetek a práci. Utíkají do jiných zemí, přitom na nebezpečných cestách a starých lodích riskují životy, mnozí z nich na cestu dají pašerákům lidí svoje poslední peníze. Teď jsou trestáni svými „hostiteli“ v Evropě za ty stejné ohavné skutky prováděné stejnou skupinou extrémistů, kvůli kterým utíkají. Je to velmi smutný a ironický kruh věčného obviňování.

Přístup evropských zemí k terorismu není právě nejúčinnější. Jak by tedy podle vás měli politici na situaci reagovat?
Nejprve by si sami měli uvědomit, že útočníci byli jenom nepatrným zlomkem všech světových hrozeb a že je nanejvýš diskutabilní nazývat je „celosvětovou továrnou na teror.“ Zároveň je také důležité nezapomínat, že terorismus nezůstane navždy limitovaný jen na jednu geografickou oblast. Vývoj posledních měsíců to potvrzuje. To znamená, že příčiny a dynamika šíření globálního terorismu jsou nezávislé na uprchlické krizi či určité kultuře. 

A jak hodnotíte dosavadní protiteroristická opatření? 
Víte, celý ten koncept terorismu a války proti terorismu je vlastně politicky neuvěřitelně lukrativní odvětví. Jedno těží z druhého. Jsou jako dvě ostří nůžek, které stříhají životy milionů lidí tím, že znemožňují vykonávat politiku založenou na racionalitě a zdravém rozumu. Jak jsem říkal už předtím, terorismus není primárně založený na kultuře nebo náboženství. Jedná se o politicko-ekonomický fenomén. Teroristé dávají politikům dostatek záminek k tomu, aby mohli vyhlašovat stav nouze a zavádět různá „extra politická“ opatření, která mají údajně chránit obyvatelstvo před teroristickou hrozbou. 

Jak tato opatření znemožňují výkon „racionální politiky“?
Racionální politika, která chrání zájmy lidí a základní hodnoty moderní společnosti, jako je úcta k lidským právům, to jsou první oběti stavu ohrožení. Když politici zavádí jakási pseudo-opatření, kterými porušují či omezují základní lidská práva a svobody, tím Evropa škodí nejvíce sama sobě. Přehnanými reakcemi navíc evropští lídři podporují strach mezi lidmi a to je druhý výsledek, o který teroristé usilují. Evropské demokracie by se měly vyvarovat zveličování potencionálních hrozeb, které tyto sice nebezpečné, ale malé skupiny lidí, mohou přestavovat vůči běžnému životu obyvatel. 

Ačkoliv je situace těžká, měli bychom zachovat chladnou hlavu a neopouštět hodnoty tolerance, rovnoprávnosti a demokracie, na kterých je Evropa založena. To by byla právě reakce, kterou teroristé chtějí, protože v prostředí chaosu, nedůvěry a bezpráví se jim daří nejlépe. 

Islám a Evropa jsou propojené stovky let

To jsou ovšem spíše kroky řešící současnou situaci. Stejně tak jsou důležité i dlouhodobá či preventivní opatření, třeba správná integrace muslimské komunity do většinové společnosti. Jak si Německo vede v tomhle ohledu?
Myslím si, že Německo integraci zvládá dobře. Je zde dlouhá historie úspěšného začleňování, kterou teprve nedávno poškodilo několik výjimek. Ty, jak konec konců praví klasik, potvrzují pravidlo. Muslimové v Německu, Rakousku, Velké Británii a mnoha dalších zemích jsou nedílnou součástí evropské kultury. Už před desítkami, v některých případech stovkami let se islám a evropská kultura propojily. Jeho vliv můžete najít v jídle, kultuře i budovách všech významných evropských měst. Třeba jen v samotném Berlíně napočítáte přes 90 mešit, valná většina z nich tu stojí už dlouhé roky.

To je řečeno velmi obecně. Můžete naopak jmenovat nějaký konkrétní příklad úspěšného začlenění?
Mohu jich jmenovat celou řadu. Ale abych byl stručný, podívejte se jenom na všechny ty umělce, spisovatele, akademiky, novináře v Německu. Zkuste si vyhledat jména těch nejrespektovanějších odborníků na islám a muslimské komunity jako je třeba Navid Kermani, nebo Bassam Tibi. To všechno jsou muslimové žijící v Evropě. Tito lidé jsou zároveň důkazem toho, že islám se nemusí se západními hodnotami nutně vylučovat.  

Když je řeč o evropských muslimech, jak vlastně samotná komunita reaguje na narůstající teroristické útoky a poselství, které šíří IS?
Muslimská komunita je hlavní, a jak už jsem vysvětlil předtím, dvojitá oběť. Neznám ani jednoho muslimského akademika, který by neodsuzoval škodu, kterou teroristé napáchali na islámu. Mnozí dokonce vyjádřili odpor proti IS otevřeně. Jako příklad mohu třeba uvést dopis, který poslali muslimští intelektuálové samozvanému chalífovi IS Abu Bakr al-Baghdadimu. Psali v něm, že to, co prohlašuje a čeho se dopustil, je nejenom nemorální, ale také přímo v rozporu s islámským učením.

Dopis ovšem sám o sobě nejspíš dostatečný nebude. Jaký si myslíte, že by byl nejúčinnější způsob boje proti IS?
Rozhodně by měli být odstřihnuti od přísunu peněz, energií a lidských zdrojů. IS je také bohatě vybaven nejrůznějšími zbraněmi. Nechce se mi věřit, že by nikdo nevěděl, od koho pocházejí, nebo kterými kanály proudí ilegální peníze, kterými IS financuje svoje aktivity. Nemyslím si také, že by to bylo skutečně tak složité, tyto kanály odstřihnout. 

Je to až směšné, že na země, jako je Írán, byly uvaleny „zničující“ sankce, jen kvůli podezření, že má válečný jaderný program, což bylo mimochodem podle prosincové zprávy IAEA jednou pro vždy vyvráceno. A ve stejném okamžiku jsme svědky toho, že IS, který je zdrojem skutečné hrozby pro jakoukoliv civilizaci, může stále prodávat ropu do Sýrie a Iráku. Druhá věc, které skutečně nerozumím, je, jak může být islamistům stále dovoleno rozprodávat pozůstatky historických památek, které systematicky ničí, což je válečný zločin sám o sobě.

Nebyly už ale sankce vůči představitelům a osobám podezřelým z obchodování s IS implementovány?
Myslím si, že dokud Rada bezpečnosti OSN nezavede ochromující sankce proti všem organizacím, společnostem, firmám i jednotlivcům, které byly nebo stále jsou v obchodním či vojenském styku s IS, jakákoliv další vojenská intervence v tomto regionu může být chybně interpretovaná. Mezinárodní systém ji může považovat za matoucí či dokonce pokryteckou. Jsem pevně přesvědčen o tom, že po zavedení sankcí by nevyhnutelně následovala rozhodující válka, která by ukončila existenci této ohavné teroristické skupiny. Bohužel se spíše zdá, že aktéři zapojení do krize v Sýrii a Iráku, používají IS spíše jako páku při vyjednávání proti svým regionálním i mimoregionálním rivalům. 

Profesor Dr. Mohammad Mahdi Mojahedi

V současné době vyučuje na berlínské Freie Universität Komparativní politická studia. V minulých letech přednášel na předních evropských univerzitách včetně Cambridge, University of Amsterdam a University of Leiden. Podílel se na politickém výzkumu na politických institutech v Amsterdamu, Berlíně a Cambridgi. 

Napsal knihu o politickém násilí a nedávno také dokončil svou práci s názvem „Chudoba kulturalismu,“ ve které se kriticky staví k veřejným výstupů (o) islamismu a post-islamismu. Sám je praktikující muslim.

Foto: Freie Universität Berlin, Otto-Suhr-Institute for Political Science